Existing highlight

To jsme se takhle jednou rozhodly s kamarádkou, že se kulturně obohatíme a vyrazíme na plesy. Tak trochu za kulturou, tak trochu za zábavou, tak trochu zabít nudu. Vlastně to ani tak moc nebylo z našich hlav, nýbrž z hlav našich drahých poloviček. Ty ještě minulý rok vymetali všechny plesy a balili na nich holky, co to šlo. To už teď nepůjde, to je jasný. 

     Můj kluk začal jezdit na kole. Teda chce začít.  Uvědomil si, že prý chce se sebou něco dělat. Zatím si jen už tři měsíce vybírá kolo. To byste nevěřili, kolik je kolem toho starostí. Nejdřív je super nápad, jezdit na kole. Ale následuje zjištění, že už vám není 12 a nemáte vlastně tolik volného času. Takže přemýšlíte, jestli se to vůbec vyplatí a kdy teda jako budete jezdit. 

Pomalu si zvykám na život v novém městě. Není to sice žádné velkoměsto, ale proti tomu, kde jsem žila doteď, je to velká změna. Moc mi to nezlehčuje ani fakt, že můj pohled na svět je úplně jiný, než zbytku světa. No. minimálně zbytku světa, se kterým bydlím. Nedokážu říct, v čem spočívá hlavní problém. Můj pohled na svět je v některých ohledech hluboký. Dávám více na pocity, dávám více na emoce. Hlavně na emoce. Naopak mám velmi zkreslený pohled racionální. A je to věc, kterou se snažím učit a pochopit. Racionální pohled moje umělecké já nedokáže pojmout. Nedokážu pochopit spoustu věcí. Například, proč existují určité normy chování i doma? Proč si člověk nemůže nastavit svůj život jak chce, bez ohledu na ostatní? Protože se to nehodí, protože se to nedělá. Věta, která mě děsí a setkávám se s ní denně. Když teď nad tím přemýšlím, je to vůbec pohled racionální? Není to spíš o nevychování a lenosti se přizpůsobit? Možná za to může můj problém s autoritami. Nemám respekt ke každému, ke ko...

Projevy lásky. Někdy jsou moc, někdy nestačí. Pořád bychom chtěli velká gesta, velké důkazy lásky a citové projevy. Ale vážně je potřebujeme pořád? Ve mě se bijí dva různé pohledy na věc. První je, že bych chtěla pořád vidět jak jsem milována a jak jsem pro něj důležitá. Druhý je, že čím víc to bude vzácné, tím víc to bude silné. Vážně potřebujeme každý den slyšet "Miluju Tě" ? Nebo nás to více dostane ve chvíli, kdy to nečekáme? Neexistuje správná odpověď. Čím jsem ale starší, uvědomuju si, že láska není o slovech. Je o společném smíchu, o společném tichu. V tom je síla lásky. Slova jako "Miluju Tě" by neměla zevšednět. Neměla by se říkat jen tak. Ale měla by se říkat. Měla by se psát. Měla by se ukázat v činech. Stojím na začátku vztahu, který má šanci na úspěch. Za chvíli překročíme hranici 3 měsíců. Milník. Základní. Je to začátek plný lásky, něhy a vzájemného poznávání. Na druhou stranu, tenhle začátek je jiný. Ten kluk je jiný. Na projevy lásky moc...

Když jsem hledala co nového si přečíst, věděla jsem jen, že chci thriller. Měla jsem přečtené příběhy vyšetřovatele Joony a taky Harryho Hoola. Hledala jsem něco nového, něco víc. Víc děsivého. Víc brutálního. Víc. Na databázi knih, jsem si podle žebříčku vybrala knihu na prvním místě. Nedám moc na žebříčky a nejlepší knihy, ale řekla jsem si, že to zkusím a uvidím. Však nemám co ztratit. Taky jsem neztratila, naopak. Kniha byla víc. Hlavní detektiv Hunter je nejen zajímavý jako člověk, ale také má velmi zajímavou minulost, kterou nám právě v této knize částečně odhalí.   Vracíme se do doby jeho vysokoškolské docházky a do jeho přítomnosti se vrací lidé, kteří měli zůstat dávno v minulosti.   Tyto lidé, ačkoliv o nich nevěděl dlouhá léta, o něm celé ty roky věděli všechno. Všechno a všechno ovlivňovali. Samotný případ je tak moc děsivý, že jsem chvílemi musela knihu odložit, abych se dokázala nadechnout a abych uklidnila zvedající se žaludek.   A...

Začnu něčím, co je tak hrozně moc omílané dokola, že už to nikoho nemůže ani bavit. A přesto baví. Je to věc, na kterou máme každý tak moc rozdílný pohled, že nás stále bude zajímat a udivovat pohled druhého. Budeme obdivovat lásku lidí na druhém konci světa, litovat lásku neopětovanou, odsuzovat lásku zakázanou a budeme ohromeni nebo naopak zničeni láskou nejbližšího člověka. Existuje nespočet příběhů o lásce, ale ten náš napsaný ještě nebyl. Láska není stejná. Nikdy, nikde, k nikomu. Láska je zázrak, který nás dokáže dostat do problémů i z problémů. Ale konec klasických klišé vět. Chtěla bych Vám přiblížit můj pohled na lásku, to proto, abyste pochopili celý koncept tohoto blogu, celý koncept mě. Mě jako nekonečnou romantičku, kterou ale klasickou romantikou zabijete. Ve svých 22 letech si troufám říct, že jsem se s pohledem na lásku dost posunula od svých 15, kdy jsem nějak poprvé pocítila, že bych mohla chápat co to je. Nemohla, samozřejmě ...