Existing highlight

To jsme se takhle jednou rozhodly s kamarádkou, že se kulturně obohatíme a vyrazíme na plesy. Tak trochu za kulturou, tak trochu za zábavou, tak trochu zabít nudu. Vlastně to ani tak moc nebylo z našich hlav, nýbrž z hlav našich drahých poloviček. Ty ještě minulý rok vymetali všechny plesy a balili na nich holky, co to šlo. To už teď nepůjde, to je jasný. 

     Můj kluk začal jezdit na kole. Teda chce začít.  Uvědomil si, že prý chce se sebou něco dělat. Zatím si jen už tři měsíce vybírá kolo. To byste nevěřili, kolik je kolem toho starostí. Nejdřív je super nápad, jezdit na kole. Ale následuje zjištění, že už vám není 12 a nemáte vlastně tolik volného času. Takže přemýšlíte, jestli se to vůbec vyplatí a kdy teda jako budete jezdit. 

Pomalu si zvykám na život v novém městě. Není to sice žádné velkoměsto, ale proti tomu, kde jsem žila doteď, je to velká změna. Moc mi to nezlehčuje ani fakt, že můj pohled na svět je úplně jiný, než zbytku světa. No. minimálně zbytku světa, se kterým bydlím. Nedokážu říct, v čem spočívá hlavní problém. Můj pohled na svět je v některých ohledech hluboký. Dávám více na pocity, dávám více na emoce. Hlavně na emoce. Naopak mám velmi zkreslený pohled racionální. A je to věc, kterou se snažím učit a pochopit. Racionální pohled moje umělecké já nedokáže pojmout. Nedokážu pochopit spoustu věcí. Například, proč existují určité normy chování i doma? Proč si člověk nemůže nastavit svůj život jak chce, bez ohledu na ostatní? Protože se to nehodí, protože se to nedělá. Věta, která mě děsí a setkávám se s ní denně. Když teď nad tím přemýšlím, je to vůbec pohled racionální? Není to spíš o nevychování a lenosti se přizpůsobit? Možná za to může můj problém s autoritami. Nemám respekt ke každému, ke ko...